Jednodenní výlet na sever dle tras viz níže s návštěvou zámeckého komplexu.

Zámecký komplex se skládá ze dvou hlavních zámků, kterými jsou Horní zámek a Dolní zámek, a z dalších tří menších zámků: Volfův zámek, Morzinovský zámek a Konojedský zámek. V areálu se nachází ještě tzv. Ballamský dům, ve kterém sídlí správa zámku a hospodářská budova. Zámecký komplex je národní kulturní památkou, o kterou se stará Národní památkový ústav. V Horním zámku který má 3 věže spatříte sbírku obrazů rodu Thun-Hohenstein. V Dolním zámku užasnete nad expozicí dokumentující život drobné šlechty na panském sídle. Prohlídka je rozdělena na 2 okruhy. Zámecká zahrada je celodenně volně přístupná. Prohlédnete si i přilehlý farní kostel Narození Panny Marie.
Přidat fotku

Historie obce v údolí řeky Ploučnice sahá do 13. století, kde v okolí řeky již fungovaly osady u hradu Děčín a poté Ostrý (Scharfenstein), který byl založen před 13. století (v pramenech prvně zmíněna r.1283). Zakladatelé této osady byli známí Markvarticové (jeden z prvních šlechtických rodů na území Severních Čech), kteří hledali přirozené hospodářské centrum, které by nebylo daleko od hradu Ostrého. Přesné datum, kdy Benešov vznikl, není známé. Jsou sice v pramenech zmínky, které by mohly Benešov zasadit do doby založení hradu Ostrého, ale nejsou pojmenovány konkrétně. První výslovné zmínky o Benešově jsou až z první poloviny 14. st. Městských práv se obec dočkala v r. 1392 od Jana z Michalovic (znak města svědčí o významu Michaloviců pro historii města). V r. 1426 bylo město dobyto husity. Škody způsobené husitským tažením nejsou úplně známy. Poté co byl dobyt hrad Ostrý, město Benešov poskytovalo větší perspektivu pro založení nového panství. První zmínky o novém sídle jsou z r. 1479, kdy „zámek” patřil Zikmundu z Vartenberka. Poté koupil panství Mikuláš Trčka z Lípy, který pokračoval ve vývoji rekonstrukcí a výstavbou dalších částí. V r. 1515 byl Benešov odkoupen šlechtickou rodinou Salhausenů z Míšně, která byla přijata mezi českou šlechtu. Za vlády Salhausenů se Benešov dočkal největšího rozmachu.

V r. 1515 byl Benešov odkoupen šlechtickou rodinou Salhausenů z Míšně, kdy si v r. 1522 majetek rozdělili synové Jiřího Salhausena Bedřich, Hanuš a Wolf. Výstavba Nového benešovského sídla započala v roce 1522 Bedřichem ze Salhausenu. Nový objekt byl později nazýván Horní zámek. K hornímu zámku byla poté přistavěna osmiboká schodišťová věž. Vstupní portály budovy a věže jsou dokladem pozdně gotického stylu. V letech 1540-1544 Bedřich nechal přistavět k Hornímu zámku obdélnou věžovitou budovu, která je zastřešena stanovou střechou, z níž vybíhá osmiboká vížka. Řešení okenních ostění Horního zámku již ukazují na vliv renesančního slohu a potvrzují tím pozdější vznik tohoto křídla. V přízemí tohoto objektu se nacházela zbrojnice. Později v r. 1543 nechal Walter Hirsch vystavět hospodářskou budovu, která se však, kvůli požárům, v původní podobě dodnes nezachovala. Do budovy se vstupovalo schodišťovou věží, která se nachází hned vedle vstupu do zámeckého nádvoří. Těmito přístavbami ve 40. letech 16.st. byl Horní zámek dokončen, později zde byly prováděny jen rekonstrukce po opakovaných požárech. Výrazněji se do tváře města zapsala výstavba Dolního zámku, která svým architektonickým návrhem zdobí Benešov dodnes. Objekt byl vystaven pro Bedřichova syna Hanuše v letech 1540-1544. Pozdně gotické prvky se zde projevují na řešení vysokých štítů i římsy v podobě tzv. oslích hřbetů. Průčelí u horního objektu směřuje do náměstí a spodní k městskému opevnění. Vstup do zámku se nachází na jižní straně v přízemí čtverhranné věže, která je zakončena jehlancovitou střechou s lucernou. Z Dolního zámku se zachovalo bez větších změn přízemí s klenutými, nebo valenými klenbami a patro s trámovými stropy, dvěma sály a soukromými pokoji majitelů. Dolní a Horní zámek jsou spojeny pomocí kryté chodby, která vede podél ohradní zdi. Po Bedřichovo smrti (1562) převzal jeho syn Hanuš vládu nad polovinou města Benešova a dalším statkům zděděným po otci. Druhé polovině vládl bratr Bedřich mladší, který sídlil na Horním zámku. Jejich třetí bratr Jáchym při dělení majetku nic v Benešově nedostal. Poté, co v r. 1576 zemřel Hanuš, ujal se otcova Dolního zámku jeho syn Antonín, a aby měl i jeho bratr Wolf své sídlo nechali postavit u Dolního zámku nové tzv. Wolfovo křídlo (r. 1578). Wolfovo křídlo je řešeno obdélníkovým půdorysem a sedlovou střechou.

Úzká dispozice ukazuje na omezený prostor, který byl pro objekt vyhrazen. Podélné strany směřuji na náměstí a do dvora. Severní a jižní čelo má vysoké renesanční štíty, které jsou tvarově shodné se štíty Horního zámku, kvůli době výstavby, neboť zároveň probíhala renovace Horního zámku po požáru v r. 1571. Wolfovo křídlo má také věž se schodištěm, která je orientován do dvora. Výrazným prvkem celého zámeckého areálu je arkýř orientovaný do náměstí, opírající se o kamenný sloup jehož hlavice přechází ve štukové zdivo. Arkýř je dvouposchoďový a ukončen štítem stejného tvaru jako hlavní štíty Wolfova křídla. Po dokončení této výstavby byl víceméně dokončen zrod zámeckého areálu. Poté docházelo už jen k rekonstrukcím po vzniklých požárech.

Horní zámek představuje nejstarší panské sídlo v Benešově nad Ploučnicí. Vystavěn byl v letech 1522-1524 Benediktem ze Salhausenu. Po požáru města v roce 1571 byl opraven s prvky saské renesance. Následně jej drželi Kinští a Thunové, kteří jej ovšem využívali jen jako letní sídlo. Dnes je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti. Horní zámek má gotické přízemí, které navazuje na později postavěný dům Vartenberků. Nachází na se na severní straně náměstí. Byl postaven s použitím zdiva starší stavby v roce 1522-24, přestavěn pak v r. 1543 ve slohu pozdní gotiky. Dispozičně je zámek obdélného tvaru s okrouhlou starou věží, která se nachází na severozápadní straně. Na jihovýchodním nároží objektu se tyčí polygonální schodišťová věž s kamenným armováním. Exteriér Horního zámku je řešen hladkou fasádou s kamennou nárožní armaturou, hrotitými vstupními portály a obdélníkovými okny se zkosenými rámci, které jsou oboje zdobeny protinanými pruty. Zastřešení je zde řešeno sedlovou střechou a renesančním štítem s pilastry na záp. a vých. části průčelí. Interiér je v 1. patře zdoben křížovou klenbou a pravoúhlým portálem s protínanými pruty z pozdně gotického období. 2. patro je ve dvou místnostech řešeno renesančními kazetovými ornamentálně malovanými stropy z 16. stol. a zdobeno polokruhovými portály mezi místnostmi. Přízemí poskytovalo prostory na provozní účely a první patro obytné místnosti s přistavěnou krytou chodbou vedoucí do kostela. Ve zdi, které uzavírá nádvoří se nachází dva portály, jeden půlkruhový s protinanými pruty a druhý renesanční s reliéfní výzdobou, volutovým štítem a tesanými znaky.

Dolní zámek - Janův palác představuje nejstarší část dolního zámeckého areálu. V letech 1540-1544 jej nechal vystavět Bedřich ze Salhausenu, ovšem pojmenovaný je po jeho synovi Janovi. Do roku 1612 jej vlastnil Antonín ze Salhausenu (odtud druhé pojmenování), jenž jej prodal Janovi z Vartenberka. Ten jej roku 1614 prodal Radslavu Kinskému. Interiér severní budovy má známky silného doznívání gotiky. Prozrazuje to zejména řešení přízemí budovy, které je v každé místnosti klenuté. Jsou zde síťové klenby s protínanými žebry a v některých místnostech i s vegetabilním svorníkem. Žebra jsou ve všech případech klínové, třikrát mělce vyžlabené a jsou ukončené prostým zapuštěním do kamenné zdi bez konzol. Čtyři místnosti mají klenutí valenými klenbami s lunetami, nebo hladkými valenými klenbami a v poslední řadě jsou zde hladké křížové klenby na střed. sloupu. Vnitřní ostění všech oken je zde řešeno segmentovým obloukem. Portály jsou zde pravoúhlé s protínanými pruty. Přízemí sloužilo k umístění kuchyně, skladování potravin, konírny a obrany za pomocí střílnových okének. V druhém patře se nachází jídelna, pracovny, pokoje vrchnosti a vstup do chodby spojující s Wolfovým křídlem. Patro je zde řešeno dřevěnými trámovými stropy a obdélníkovými okny s vegetabilně zdobnými reliéfy na ostěních. V rohových místnostech se u sdružených oken nachází střední baňatý sloupek s vegetabilními reliéfy. Fasáda dolního zámku je pokryta omítkou a nárožní kamennou armaturou. Okna jsou stejně jako u všech ostatních objektů obdélníková se zkosenými rámci. Na vých. a záp. průčelí jsou gotické štíty tzv. oslí hřbety.

Wolfův palác nechal v letech 1570-1576 vystavět Jan ze Salhausenu pro svého syna Wolfa. Následně jej získal jeho bratr Antonín a další osudy jsou totožné s osudy Janova paláce. Budova je dvoupatrová, průčelí jsou řešena opět hladkou fasádou s kamennou nárožní armaturou. Jižní a Severní průčelí zdobeno renesančními volutovými štíty. Na východní straně objektu je pravoúhlý kamenný portál s vegetabilními ornamenty a pilastry s ionskými hlavicemi. Nad ním je vyhotoven Salhausenský erb, který např. datuje výstavbu budovy. Nalevo od portálu se tyčí hranolový dvoupatrový arkýř, který je podpírán polosloupem s dórskou hlavicí, nad kterou sloup přechází ve štukové zdivo s vynesenými diamantovými čtverhrannými výstupky. Okna na arkýři jsou zdobeny římsami. Budova je spojena již zmíněnou visutou krytou chodbou. Ve Wolfově křídle se nachází zdobné kazetové stropy.

Konojedovský dům stojí mezi Starschedelovským domem a kaplí Bolestné Matky Boží. V roce 1552 ho na žádost Friedricha ze Salhausenu vystavěl Valentin Hirsch z Annabergu v Sasku. Název pochází od dalších majitelů, kterým byl některý z majitelů panství Konojedy. Po roce 1705 býval v jeho prostorách špitál. Od roku 1945 nevyužíván, pouze západní přístavba funguje jako garáž. Dům je renesanční stavba, která je ozdobena dvěma štíty prozrazující časové zasazení k Hornímu zámku z doby po požáru v r. 1571. Interiér je řešen klenutými prostory např.: chodba se schodištěm, která je zaklenutá síťovou klenbou ukončenou zapuštěním do kamenné zdi bez konzol. Exteriér je však po řadě úprav celkově nevýrazný.

Vstupné:

Horní zámek: 80 Kč 1. 10.–31. 10. so–ne 11.00–13.30

Dolní zámek: 120 Kč 1. 10.–31. 10. so–ne 11.45–14.15

Wolfův palác: 50 Kč 1. 10.–31. 10. so–ne 11.45–14.15

Trasa: https://mapy.cz/s/fofuleluro

Pak dále po cestě:

Zřícenina hradu Ostrý

Hrad, původně zvaný Scharfenstein nebo Šarfenštejn. Prohlédnete si dochovaný trojitý příkop, zbytek mohutné válcové věže, hradních budov a opevnění. Pod hradní skálou spatříte železniční tunel.

Hrad byl postaven na královských statcích okolo poloviny 13. století Markvartici. Původní srbské obyvatelstvo bylo doplňováno kolonizací ze Saska. První známá zmínka o hradu je na pečeti z roku 1268. Roku 1283 mladý král Václav II. postoupil Ostrý Janu z Michalovic, který se kolem roku 1295 proslavil na turnajích při cestě do Paříže. Jeho potomci drželi hrad až do roku 1406, kdy jej získal Hynek Berka z Dubé. Později hrad patřil Vartenberkům. Díky jejich sporům s Šestiměstím byl hrad roku 1445 dobyt a vypálen lužickým vojskem. Po roce 1515 byl opuštěn a zpustl.

Vodopád u Františkova

Mezi Františkovem a Benešovem nad Ploučnicí odbočuje zelená turistická trasa k asi desetimetrovému vodopádu. Po většinu roku jím však neprotéká mnoho vody, proto je nejpůsobivější po vydatných deštích a při jarním tání sněhu. V zimě se zde navíc vytváří pozoruhodný ledopád.

Cena je pouze za vlak, bez vstupů do objektů.

Přijdu (1)