Vymyslela jsem si cyklovýlet z Poděbrad podél Labe do Prahy, a protože jsem na kole začala jezdit teprve letos, poprosila jsem Vláďu (Radius), aby akci zaštítil po cyklistické stránce. Vyhlásili jsme výlet na web a dlouho to vypadalo, že pojedeme sami nebo ve 4 lidech. Ale poté, co jsem výlet přidala do cyklistických skupin na facebooku a byla takřka ideální předpověď počasí, začali účastníci den před akcí přibývat a moje tréma stoupat…

V Praze na Masarykově nádraží se nás sešlo 14, další 2 účastnice přistoupily do vlaku po cestě a poslední se připojila v Nymburce. V Poděbradech jsme na široké asfaltce nasadili podle mého názoru celkem pohodové tempo něco přes 20 km/h, ale bohužel 2 účastníci nám nestačili, a tak se poměrně brzy odpojili.

V 15 lidech jsme tedy v Nymburce chvíli pozorovali ochočené nutrie a pokračovali dál. Protože se z asfaltky stala polňačka, trochu jsme zpomalili, ale cesta dál příjemně ubíhala, sluníčko svítilo, řeka šplouchala, ovíval nás jen slabý větřík vytvořený jízdou, ideální podmínky na kolo. Přestože mezi námi byli někteří chrti na celopérech, podařilo se skupinku udržet kompaktní a po necelých 30 km jsme dorazili do předem rezervované restaurace U Bílé labutě 2 minuty po objednaném čase. V restauraci na zahrádce jsme se nadlábli a bohužel se museli rozloučit s jednou účastnicí, která pospíchala na grilovačku.

My ostatní jsme se už těšili na zmrzlinu v Čelákovicích. A pověst nelhala, na náměstí byly dvě cukrárny. Usídlili jsme se u pomníku a dlabali zmrzlinu a dortíčky, ta moje byla opravu vynikající. Mlsání jsme si ještě zpříjemňovali vzájemným okukováním svých kol, vyměňováním zkušeností s vybavením a plánováním dalších cyklovýletů.

V Čelákovicích se odpojili další 3 účastníci a krátce za Čelákovicemi jsme se museli rozdělit na dvě skupinky, kdy jedna jela na metro Černý Most a druhá na metro Letňany. Nechtělo se nám od sebe a ještě dlouho jsme povídali na rozcestí.

Naše 7-členná letňanská skupinka poté vyrazila na Jenštejn se záměrem vyfotit si hrad. Cestou jsme ještě naplnili žaludky polozralými špendlíky, abychom si v Jenštejně doplnili zásoby vody a mohli to řádně zapít :-) Jenštejn se nám za lešením bohužel schoval dokonale, vyfotili jsme tedy aspoň lešení a vyrazili na Letňany.

Ještě jsme ale dostali chuť na zasloužené pivečko. 4 pánové byli tak milí a ochotní, že si výlet ještě prodloužili směrem k mému domovu a projeli si Kunratický les z metra Roztyly až na Lhotku, kde jsme si dali pivečko a další dlabanec. Tachometr mi i s oběma cestami na metro ukazoval 82,9 km, což je můj osobní rekord, a to překonaný opravdu o hodně. Průměrná rychlost výletu byla necelých 17 km/h.

Obrovský dík patří mému úžasnému spoluorganizátorovi Vláďovi (Radius), bez kterého bych takovouhle akci jen těžko zvládla. Dále děkuji za významnou pomoc při hlídání konce skupiny Radce (cz.Radka) a Milanovi (misvet). A nakonec děkuji všem účastníkům, kteří vytvořili výbornou partu a jeli kompaktně po celý výlet.

Závěrem se omlouvám dvěma odpadnuvším účastníkům ze začátku výletu za nahlášené pohodové tempo, které bylo nad jejich síly. Doufám, že jste si výlet užili i bez nás a v pořádku dojeli domů.