Sraz na nádraží proběhl podle očekávání klidně a po vystání poměrně dlouhé fronty na lístky se počet 12 dospělých a 2 dětí vydal na perón jsa očekávat náš vlak. Už můj pohled na tabuli odjezdů, kde svítili dva v jeden čas nevěstil nic dobrého, což se ukázalo jako dobrý postřeh. VÝLUKA

Naštěstí se nás na nádraží ujal nějaký člověk, původně jsem si myslel, že si chce jen povídat, ale ukázalo se, že je to zaměstanec ČD a vysvětlil jak na to. Cesta přes Nymburk probíhala pod dohledem chmelových moků a 10 min. zpoždění jsme si ani neuvědomovali, bohužel další ch 10 minut jsme nabrali na přestupu směr Bezděz a mlha, kterou jsme si vezli s sebou se nás nechtěla pustit a že prý půjde s námi až na hrad. Celých 3,5 km od zastávky se hrad z mlhy a oparu nevynořil. Po malém občerstvení typu zmrzlina a medovina se začaly rýsovat první obrysy první hradní brány, což byl neklamný dojem, že jdeme správně. Cestou vzhůru přeci jen místy mlha řídla a dokonce bylo vidět i slunce, ale přesto mlha stále měla navrch. Prohlídka  Bezdězu byla bezpochyby zajímavá, na můj vkus byl výklad dost odbytý naučenými frázemi, ale to je bohužel nešvar na našich památkách. Přesto si myslím, že bylo co vidět. Po nákupu nezbytných suvenýrů jsme se pomalou chůzí vydali cestou dolů, abychom něco pojedli a i mlha se rozhodla někam zmizet, což bychom uvítali už dříve, neb výhledy z Velké věže jsou úžasné.

Dvouhodinový oběd proběhl již v tradičním duchu, od všeho něco. Přesto si dovolím tvrdit - na 3 sluníčka to nebylo, ta laťka je položena příliš vysoko. Zhruba po čtvrté odpolední se loupežnická skupina pod vedením Jardy Špeka či jak se ten zloduch jmenoval vydala směrem Doksy. I Odin byl k nám milostiv a nechal nás pokochat výhledem na sluncem ozářený majestátní Bezděz, který již více jak 750 let ční nad okolní krajinou. Pohodových 7 km do Doks jsme zvládli za padajícího listí naprosto bez problémů a některé gymnastické variace členů výpravy mě dali vzpomenou na nedávné působení jako žáka ZŠ.

V hotelu Bezděz jsme stihli dát i zvěřinovou polévku a různé nápoje, škoda že jsme nemohli zůstat déle. V kvapíkovém tempu jsme se přesunuli na nádraží a kupodivu vlak přijel na čas. Stejnou cestout přes Nymburk jsme ovšem opět nabrali zpoždění, přeci nepřijedem včas a tak na přestupu na nás zbyl již jen courák na Prahu. Přesto díky za něj.

Závěrem chci všem poděkovat za účast, skvělou atmosféru a věřím, že to nebyl výlet poslední.

Pavel